Křížová cesta v kostele PM královny míru

Křížová cesta je dílem sochaře Karla Stádníka podle unikátního scénáře od zdejšího faráře P. Vladimíra Rudolfa. Křížová cesta je chápána jako křížová cesta lidstva jdoucího ve stopách Kristových. Byla vytvořena v roce 1973 u příležitosti tisícího výročí založení pražského arcibiskupství. Znázorňuje totiž jednotlivá zastavení Ježíšovy křížové cesty zcela mimořádným způsobem: formou zastavení na cestě utrpení člověka v průběhu dějin. Tuto Křížovou cestu navrhl v politicky těžkých dobách po "Pražském jaru" lhotecký kněz Vladimír Rudolf a z umělé pryskyřice ji vytvořil český umělec Karel Stádník v letech 1973-1975. Protože jednotlivá zastavení jsou zobrazena spíše symbolicky, k lepšímu pochpení může posloužit následující výklad:

1. zastavení: Smrtelná úzkost Ježíšova v Getsemanské zahradě
Odedávna se lidé báli přírodních katastrof, nemocí, zvůle mocných či válek. Úzkost lidstva je v lhotecké Křížové cestě znázorněna hřibem atomového výbuchu v Hirošimě a postavou zoufalé matky, ke které se tisknou vystrašené děti.
2. zastavení: Ježíš bičován
Před námi je galéra, na níž byli zajatci bičováni, trýzněni bolestí a žízní a nakonec vydáni na smrt. Zajatci jsou přikováni ke svým místům, v jednotvárném rytmu veslují a nad nimi stojí velitel s bičem.
3. zastavení: Ježíš na smrt odsouzen
Pražský umělec přenáší soud s Ježíšem do Francie roku 1431, kde na starém rouenském tržišti před zavřenými dveřmi do chrámu stojí Johanka z Arcu a mlčky si prohlíží své spoutané ruce. Biskup právě jménem soudního tribunálu přečetl rozsudek, v němž ji prohlašuje za odpadlici, modloslužebnici a společnici ďábla. Johanku zasahuje zkoumavý pohled čtyř sebejistých mužů: kněze, kardinála, soudce a mnicha.
4. zastavení: Ježíš bere na sebe kříž
Křesťané čekají na smrt v římském Koloseu, kde se pořádají krvavé hry pro obveselení davu. Stejně jako Ježíš byl odsouzen a musel na sebe vzít kříž svého utrpení, tak i tito křesťané na sebe berou svůj osobní kříž.
5. zastavení: Ježíš potkává svou matku
Uprostřed výškových panelových domů stojí velká postava Panny Marie a kolem ní jsou lidé v nouzi. Panna Maria čeká na všech křižovatkách tohoto světa na své děti, které nesou kříž.
6. zastavení: Ježíš klesá pod křížem
Vidíme mrtvé dítě, které spáchalo sebevraždu. Matka o ně nestála. Vedle něho leží jeho poslední a snad jediný kamarád - plyšový medvídek.
7. zastavení: Šimon z Kyrény pomáhá Ježíši nést kříž
Dějištěm je koncentrační tábor v Osvětimi. Při vězeňském apelu v srpnu roku 1941 bylo deset vězňů odsouzeno k smrti. Z řady neodsouzených vystoupil vězeň číslo 16670, františkán Maximilián Kolbe, a dobrovolně se přihlásil na smrt místo jednoho odsouzeného otce početné rodiny.
8. zastavení: Veronika podává roušku
Ježíšova tvář plná utrpení je uprostřed. Plátno kolem obličeje je zřaseno tak, že tvoří rám. Druhý, vnitřní rám, tvoří postavy lidí na okraji života, kteří pro stud a bolest hledí k zemi. Rouška spojuje obraz zhanobeného Spasitele s usouženým stvořením.
9. zastavení: Ježíš oloupen o šat
Zničená města či vesnice - to je obraz, který známe z televize či z novin. Lidé na útěku, odění do pár kousků hadrů. Na zemi leží žena a chrání své dítě. Miliony lidí ztrácejí v našem století příbytky v důsledku válek či přírodních katastrof.
10. zastavení: Ježíš přibíjen na kříž
Ruka probodnutá dlouhou tenkou jehlou připomíná ruku mladého lékaře, který vynalezl sérum na léčbu těžké nemoci. Zkusil ho sám na sobě a později v důsledku toho zemřel.
11. zastavení: Ježíš umírá na kříži
Kříž roste z dlážděné kostelní podlahy jako strom a přečnívá všechna ostatní zastavení Křížové cesty. Na něm visí Ježíšova postava v nadživotní velikosti. Kříž je vyroben ze zlatých paprsků, které připomínají ostnatý drát, vězení a smrt. Jejich zlatá barva však dosvědčuje, že zkáza a smrt nebudou mít poslední slovo. Strom kříže, který přinesl smrt, se stane stromem života.
12. zastavení: Ježíš položen Marii do klína
Truchlící matka chová na svém klíně mrtvého syna. Avšak lhotecká Pieta neznázorňuje mrtvé tělo dospělého Ježíše, ale do rubáše zabalené mrtvé tělo dítěte, které zemřelo hladem.
13. zastavení: Ježíš uložen do hrobu
Po bitvě u Waterloo pátrá vojevůdce Wellington se svým adjutantem po nějaké stopě života. Smrtící poselství děla je rozeseto všude kolem, země je rozorána granáty. Jen na obzoru je vidět holý strom a pár zpola vyvrácených křížů nad hroby zabitých.
14. zastavení: Kristus vstal z mrtvých
Na posledním zastavení hledí všechny postavy Křížové cesty na Krista v nadživotní velikosti a On je zve do svého království.